Jak vybrat barvy a laky podle povrchu a místnosti

Dobrý nátěr nezačíná v obchodě u vzorníku, ale u povrchu, který chcete natřít. Dřevo, kov, omítka i dlažba se chovají jinak a každý potřebuje jiný typ barvy nebo laku. Stejně důležité je, kde nátěr bude: v koupelně, na zahradním nábytku nebo na dveřích v předsíni. Když si před nákupem projdete šest kroků popsaných níže, vyhnete se odlupování, žloutnutí i zbytečně koupeným plechovkám. Každý krok vám ušetří jednu z typických chyb, které se při malování opakují.

Krok 1: určete, co vlastně natíráte

Začněte tím, že podklad pojmenujete co nejpřesněji. Rozdíl je mezi hladkým sádrokartonem, hrubou štukovou omítkou, měkkým smrkem a tvrdým dubem. Na vzorku ze skrytého místa vyzkoušejte, zda povrch saje, nebo je uzavřený, třeba kapkou vody.

Upozorněte se také na to, co na podkladu už je. Starý lesklý lak, vápenný nátěr nebo barva s křídovým povrchem vyžadují jiný postup než holé dřevo. Pokud si nejste jistí, poznáte křídující vrstvu tak, že po ní přejedete tmavou textilií a zůstane na ní bílý prach. Takový podklad je nutné očistit a opatřit penetrací, jinak nový nátěr drží jen na starém prachu.

Kov má vlastní pravidla. Čisté ocelové plochy potřebují antikorozní základ, zatímco pozinkovaný plech nebo hliník vyžadují speciální přilnavý základ. Na zrezlé místo se nanáší jiný produkt než na zdravý povrch, takže si rez nejdřív mechanicky odstraňte. Základ vždy čtěte společně s krycí barvou, protože výrobci je navrhují jako pár.

Krok 2: posuďte prostředí a zátěž

Stejná barva se chová úplně jinak v ložnici a v kuchyni nad varnou deskou. Do vlhkých prostor patří nátěry odolné vůči vlhkosti a mytí, u kterých výrobce uvádí třídu otěruvzdornosti. Do dětského pokoje hledejte barvy s označením vhodnosti pro dětské prostory a s nízkým obsahem těkavých látek.

Venkovní nátěry musí snášet slunce, déšť a teplotní výkyvy. Lazury na dřevo chrání před UV zářením a vlhkostí, ale při vystavení slunci časem blednou a obnovují se po několika sezonách. Krycí fasádní barvy musí propouštět vodní páru, jinak zdivo zadržuje vlhkost.

Myslete i na zátěž mechanickou. Zárubně, madla a dveře se dotýkají rukama a nárazy, proto potřebují tvrdší film než strop. U podlahy rozhoduje odolnost proti oděru a chemii, třeba proti čisticím prostředkům. Do předsíně tedy nekupujte stejnou barvu jako na strop v pracovně.

Krok 3: zvolte typ nátěru

Dnes se na většinu vnitřních prací používají barvy ředitelné vodou. Nezapáchají tolik, rychle schnou a štětce se myjí pod kohoutkem. Rozpouštědlové barvy mají své místo tam, kde potřebujete mimořádně tvrdý film nebo přilnavost na obtížné podklady, ale vyžadují dobré větrání.

Na zdi se nejčastěji volí disperzní barvy, na dřevo lazury nebo laky a na kov syntetické či vodou ředitelné email barvy. Výjimkou jsou speciální nátěry, například barvy na radiátory, které snesou vyšší teplotu a nežloutnou. Pro stěnu s trvalou vlhkostí použijte protiplísňový nátěr až poté, co odstraníte příčinu vlhkosti.

Zvažte také počet vrstev. Některé produkty kryjí na dva nátěry, jiné potřebují tři, zejména u sytých odstínů na tmavém podkladu. Bílý podkladový nátěr pod sytou barvu často ušetří jednu vrstvu finální barvy. Technický list uvádí vydatnost, podle které spočítáte potřebné množství.

Krok 4: vyberte lesk a odstín

Stupeň lesku mění vzhled stěny víc, než čekáte. Matná barva skryje drobné nerovnosti, ale hůř se čistí. Pololesk a satén snesou otírání vlhkou utěrkou, proto se hodí na dveře, zárubně a lišty. Vysoký lesk vyzdvihne každou vadu povrchu.

Odstín posuzujte při světle, které v místnosti skutečně je. Barva na vzorníku vypadá při denním světle jinak než při žárovce a stěna orientovaná na sever působí chladněji než jižní. Vzorek natřete na větší plochu, třeba na kus kartonu, a přesouvejte ho po místnosti během dne.

Odstíny míchané v obchodě se mohou mírně lišit mezi šaržemi. Proto kupujte barvu na celou plochu najednou a v případě nutnosti ji smíchejte v jedné větší nádobě. Zbytek uložte pro pozdější drobné opravy do uzavřené menší nádoby se stejným označením.

Krok 5: vyzkoušejte vzorek a spočítejte množství

Před hlavním nátěrem natřete zkušební plochu na nenápadném místě. Počkejte, až úplně zaschne, protože mokrá barva vypadá tmavší. Na vzorku také zjistíte, zda se nátěr nesráží, nelepí a drží na podkladu.

Spotřebu spočítejte z plochy v metrech čtverečních a vydatnosti uvedené na obalu. Plochu stěn spočítáte jako obvod místnosti krát výška minus otvory pro okna a dveře. Přidejte rezervu na nasákavý podklad a druhý nátěr, protože výrobci uvádějí vydatnost pro ideální podmínky.

Pomůcky vybírejte podle barvy. Na vodou ředitelné nátěry se hodí syntetické štětce, na rozpouštědlové přírodní štětiny. Válečky s krátkým vlasem patří na hladké plochy, dlouhý vlas na hrubou omítku. Kvalitní malířská páska a krycí fólie ušetří více času než levnější štětec.

Krok 6: dodržte podmínky při nanášení

Technický list udává rozmezí teploty a vlhkosti, ve kterém nátěr správně schne. Natírat při příliš nízké teplotě nebo vysoké vlhkosti znamená riziko slabé přilnavosti a zákalu filmu. Venku nenatírejte na přímém slunci ani těsně před deštěm.

Dodržujte časy mezi vrstvami. Přetřít příliš brzy znamená zachytit rozpouštědlo uvnitř a vznik bublin, příliš pozdě zase horší mezivrstvou přilnavost. Okolní prostor větrejte, ale bez průvanu, který by povrch rozdrolil.

Po dokončení nechte nátěr vyzrát. Na dotek může být suchý za několik hodin, ale plné tvrdosti dosáhne až za dny. Nábytek vracejte na místo opatrně a stěny několik dní neomývejte. Můj tip: Doporučil bych vést si krátký zápis s typem barvy, odstínem a datem nátěru, který nalepíte na zadní stranu skříňky nebo do technické místnosti. Při příští opravě se vám bude hodit.

Časté otázky

Můžu vodou ředitelnou barvu natřít přes starý rozpouštědlový lak?

Ano, ale jen po důkladném zmatnění a odmaštění původního povrchu a s vhodným přilnavým základem. Bez přípravy se nová vrstva loupe. Postup vždy ověřte v technickém listu zvolené barvy.

Kolik vrstev barvy je potřeba?

Většinou dvě, u sytých odstínů na tmavém podkladu i tři. Rozhoduje krycí schopnost barvy a nasákavost podkladu. Vzorek vám prozradí, zda první vrstva stačí na základní krytí.

Poznám podle štítku, že je barva vhodná do koupelny?

Hledejte údaj o odolnosti proti vlhkosti a otěru nebo označení pro vlhké prostory. Výrobci ho uvádějí v technickém listu. Pokud chybí, barvu do koupelny raději nevolte.

Zdroje

• Technické listy a návody výrobců nátěrových hmot
• Česká obchodní inspekce