Křeslo Chesterfield: podle čeho poznáte pravou kůži a co prozradí prošívání

Chesterfield je nábytek, který se špatně fotí a ještě hůř posuzuje z fotky. Hluboké prošívání vypadá na obrázku vždycky stejně, ať už je pod ním ruční práce za desítky hodin, nebo lisovaná pěna s nalepenými knoflíky.

Když jsem před časem obcházel prodejny a zkoušel si sáhnout na co nejvíc kusů vedle sebe, došlo mi jedna věc: rozdíly nejsou skryté. Jsou naopak dost nápadné, jen člověk musí vědět, kam se dívat. A jakmile to jednou uvidí, už to neodvidí.

Tenhle text je to, co bych si přál vědět předtím.

Kůže není jedna věc. Je to pět různých materiálů se stejným názvem

Začnu tím nejdůležitějším nedorozuměním. Slovo „kůže" v popisu nábytku neříká skoro nic, protože zastřešuje materiály, mezi kterými je propast v ceně, vzhledu i životnosti.

Plná lícová kůže (anglicky full-grain) je nejvyšší kategorie. Je to svrchní vrstva kůže se zachovaným přirozeným povrchem — se všemi póry, jizvami a nerovnostmi, které zvíře za život získalo. Nebrousí se, nekoriguje. Právě proto na ní vidíte nepravidelnosti, což si spousta lidí plete s vadou. Je to naopak známka toho, že jde o tu nejlepší část.

Korigovaná lícová kůže (top-grain, corrected grain) je stejná vrstva, ale povrch se přebrousí, aby zmizely jizvy, a nahoru se natiskne umělá struktura pórů. Vydrží hodně, vypadá jednotně a je výrazně levnější. Poznáte ji podle toho, že vzor pórů se po ploše pravidelně opakuje — příroda se neopakuje, tisková deska ano.

Štípenka (split leather) je spodní vrstva kůže, která zbyde po odštípnutí líce. Nemá vlastní povrch, takže se na ni nanáší polyuretanový film s ražbou. Je to pořád kůže, ale bez té části, která dělá kůži kůží. Trhá se dřív a nevytvoří patinu.

Rekonstituovaná kůže (bonded leather) je drť z kožených odřezků slepená polyuretanem a nanesená na textilní podklad. Podíl skutečné kůže bývá pod padesát procent. Po pár letech se povrchová vrstva začne loupat v šupinách. Tohle je materiál, kvůli kterému lidé říkají, že „kožená sedačka se oloupala".

Ekokůže a PU jsou plasty. Nemusí to být špatná volba, ale nemají s kůží společného nic než vzhled.

Jak to rozpoznat, když máte kus před sebou

Čtyři testy, které zvládnete v prodejně za dvě minuty a nikoho tím nepohorší.

Podívejte se na řez. Kdekoli, kde je vidět hrana materiálu — u švu, pod sedákem, na spodní straně. Pravá kůže má v řezu vláknitou, chlupatou strukturu, která přechází plynule. Rekonstituovaná kůže a ekokůže mají zřetelně oddělenou vrstvu povrchu a pod ní hladký textilní podklad. Vypadá to jako laminát a je to nejspolehlivější test vůbec.

Zkontrolujte opakování. Projděte očima velkou plochu a hledejte, jestli se stejný shluk pórů někde neobjevuje podruhé. U přírodního líce nikdy. U ražby ano, obvykle po zhruba dvaceti až třiceti centimetrech.

Sáhněte a chvíli držte. Kůže je špatný vodič tepla, takže se pod dlaní ohřeje a to teplo si drží. Plast se ohřeje rychleji a zůstane nepříjemně vlhký. Rozdíl je subtilní, ale po pár kusech vedle sebe zřetelný.

Zmáčkněte a pusťte. Kůže se pod tlakem zvrásní do nepravidelných jemných vrásek, které se pomalu vracejí. Ekokůže se zvrásní do pravidelných záhybů a vrátí se okamžitě, protože pod ní pruží pěna, ne materiál sám.

Anilinová, semianilinová, pigmentovaná: co znamená barvení

Druhá vrstva rozlišení, která rozhoduje o tom, jak se kůže bude chovat a jak ji budete udržovat.

Anilinová kůže je probarvená průhledným barvivem bez krycího pigmentu. Vypadá nejpřirozeněji, na dotek je nejměkčí a časem získá patinu — místa, kde o ni člověk opírá, ztmavnou a zprůhlední. Zároveň je nejzranitelnější: pohltí rozlitou kávu prakticky okamžitě a na slunci vybledne.

Semianilinová má tenkou pigmentovou vrstvu navrch. Kompromis, který si nechá většinu přirozeného vzhledu a přidá odolnost. Pro domácnost s dětmi nebo psem je to podle mě nejrozumnější volba.

Pigmentovaná má krycí barevný film. Je nejjednotnější, nejodolnější a nejméně zajímavá. Nevytvoří patinu, protože pigment nepustí.

Rozlišíte je kapkou vody. Na anilinovou kůži se vsákne během několika sekund a udělá tmavou skvrnu, která po zaschnutí zmizí. Na pigmentované zůstane stát jako na naolejovaném plechu.

Prošívání: kde se pozná ruční práce od dekorace

Kapitonáž — to hluboké kosočtvercové prošívání s knoflíky — je vizuální podpis Chesterfieldu. A je to zároveň místo, kde se u levných kusů šetří nejvíc.

Klasické provedení funguje tak, že se knoflík protáhne skrz čalounění provázkem až k nosné konstrukci a tam se zajistí. Tím se materiál stáhne dovnitř a vzniknou hluboké důlky. Mezi nimi se musí přebytečný materiál někam podít — a v tom je celé kouzlo. Čalouník ho ručně skládá do záhybů, které vedou od knoflíku ke knoflíku.

Na co se dívat:

Hloubka důlku. U pravého stažení je knoflík utopený tak, že mezi ním a okolní plochou je zřetelný rozdíl několika centimetrů. U napodobenin se dělá takzvané plovoucí knoflíkování, kde je knoflík přišitý jen povrchově a důlek má sotva centimetr.

Směr a pravidelnost záhybů. V dobré práci vedou záhyby konzistentně a jsou uhlazené. Prakticky se dodržuje, aby otevřená strana záhybu směřovala dolů — ne kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, aby se do nich nesypal prach. Když jsou záhyby zmatené, každý jinam, jde o rychlou práci.

Drobná nepravidelnost je dobrá zpráva. Ručně dělaná kapitonáž má kosočtverce, které nejsou milimetr od milimetru totožné. Když je vzor absolutně dokonalý, jde obvykle o lisovanou pěnu s tvarovaným povrchem, do které se knoflíky jen zapíchly.

Zkuste zatlačit vedle knoflíku. Pod pravou kapitonáží ucítíte pevný odpor provázku, který jde do konstrukce. U dekorativní verze pružina pěny povolí rovnoměrně.

Co je pod tím: konstrukce, kterou neuvidíte

Trvanlivost Chesterfieldu leží pod čalouněním a je to místo, kde se rozhoduje, jestli vám kus vydrží pět let, nebo pětadvacet.

Rám by měl být z komorově sušeného tvrdého dřeva. Vlhkost dřeva pro interiérový nábytek se pohybuje kolem 6 až 10 procent — nedosušený rám se po pár sezónách v suchém bytě zkroutí a spoje se uvolní. Poznáte to podle vrzání.

Odpružení se dělá ve třech úrovních. Nejlepší jsou ručně vázané pružiny, kde je každá kuželová pružina propojená s okolními provázkem v osmi směrech — drahé, pracné a nejtrvanlivější. Střední cesta jsou sinusové pružiny, tedy vlnovcové dráty napnuté napříč sedákem. Nejlevnější je jen popruhování.

U pěny sledujte objemovou hmotnost. Pro sedáky, které mají vydržet, se používá vysokoelastická pěna zhruba od 35 do 45 kg/m³. Levnější pěny kolem 20 kg/m³ se prosedají řádově rychleji a po dvou letech na nich uvidíte prohlubeň, kam si sedá ten, kdo sedá nejčastěji.

Když už jsme u výběru, prakticky je nejjednodušší si nejdřív projít, co se v téhle kategorii vůbec nabízí, a teprve pak jít fyzicky sáhnout — přehled najdete třeba mezi křesly Chesterfield, kde je vidět rozptyl provedení i cenových hladin.

Tvarové znaky, které Chesterfield dělají Chesterfieldem

Krátce, protože tohle je věc, kterou lidé často pojmenují špatně a pak hledají něco jiného, než si myslí.

Charakteristické je, že područky jsou stejně vysoké jako opěradlo a plynule se s ním spojují do jedné svinuté linie. Když je opěradlo výrazně vyšší než područky, je to jiný typ nábytku, i kdyby měl kapitonáž.

Opěradlo bývá nízké — obvykle 70 až 80 cm nad podlahou. To znamená, že Chesterfield nepodpírá hlavu a není stavěný na půldenní ležení. Je to nábytek k sezení vzpřímeně, k rozhovoru a ke knize. Kdo hledá něco, do čeho zapadne a usne, hledá jinou kategorii.

Nohy jsou nízké, často se dělají otočené nebo ve tvaru zvířecí tlapy. Deska sedáku je proto poměrně nízko, což opticky přidává na masivnosti.

Osobní doporučení na závěr

Kdybych měl dát jedinou radu, zní takhle: jděte si sednout. Ne na deset sekund, ale na pět minut. Chesterfield se vzpřímeným, nízkým opěradlem a poměrně pevným sedákem vyhovuje jednomu typu lidí a druhému vůbec ne, a z fotky to nezjistíte nikdy.

Druhá rada se týká kontextu. Chesterfield je výrazný kus a potřebuje kolem sebe materiály, které mu odpovídají — nejlíp funguje vedle poctivého dřeva s viditelnou strukturou, ne vedle lesklých lakovaných ploch. Kdo chce vidět, jak taková kombinace vypadá dohromady, může se podívat na masivní indický nábytek, kde se s kůží a masivem pracuje jako s jednou sadou materiálů.

A pokud si chcete udělat představu o tom, jak vypadá klasické provedení s kapitonáží po celé ploše opěradla i područek, dobrým vzorkem je konkrétní křeslo Chesterfield — na detailních fotkách je dobře vidět právě to, o čem jsem psal: hloubka důlků a směr záhybů mezi knoflíky.

Ta hloubka je nakonec všechno. Celý ten kus nábytku je v podstatě jedna dlouhá odpověď na otázku, kolik práce se dá schovat pod povrch, který na fotce vypadá pořád stejně.

Zdroje

• EN 15987 — Leather: Terminology. Klíčové definice pro kategorie useňových materiálů
• EN 16223 — Leather: Requirements for the designation and description of bonded leather
• UK Leather Federation — klasifikace lícových usní a metody rozlišení
• Institute for Creative Leather Technologies, University of Northampton — podklady k typům činění a povrchových úprav
• Leather Naturally — terminologie anilinových, semianilinových a pigmentovaných usní
• ČSN EN 12520 — Nábytek: Pevnost, životnost a bezpečnost. Požadavky na sedací nábytek pro domácnost
• ČSN EN 1728 — Nábytek: Sedací nábytek. Zkušební metody pro stanovení pevnosti a životnosti
• USDA Forest Products Laboratory: Wood Handbook — požadavky na vlhkost dřeva pro interiérové konstrukce
• Polyurethane Foam Association — objemová hmotnost pěn a její vztah k životnosti sedáků